Používáme cookies.
Souhlasím

Na nákupy firem mám miliardu a rozhlížím se

< Zpět na výpis článků
DSC_1198 T

Hospodářské noviny
25. července 2012
Autor: Luboš Kreč

Igor Fait, majitel skupiny Jet investment, mecenáš a sběratel umění, brněnský miliardář a patriot. V moravské metropoli o sobě dává víc vědět majitel skupiny Jet Investment – otevřel vlastní galerii a opravuje funkcionalistické památky.

K Igoru Faitovi se hodí několik charakteristik: mecenáš, brněnský patriot, golfista, sběratel umění, vášnivý sportovní fanoušek. A samozřejmě investor – v roce 1997 založil a dodnes řídí firmu Jet Investment, která si vybírá oslabené, ale zajímavé podniky, do nichž vstoupí a po čase je, už uzdravené, prodá. Stovky milionů Fait vydělal na společnostech jako Hutní montáže Ostrava, Vinium, Sběrné suroviny nebo Adast Blansko. Aktuálně do jeho portfolia patří kladenské Strojírny Poldi či Kordárna Plus z Velké nad Veličkou. „Letos čekáme stagnaci, roky 2013 a 2014 budou ale ve znamení růstu,“ říká šestačtyřicetiletý byznysmen v obsáhlém rozhovoru pro HN a dodává, že si hodně slibuje od změn v německé energetice. V rozhovoru zároveň objasňuje, proč se rozhodl utratit desítky milionů za brněnské funkcionalistické památky.

HN: Vy se prý zásadně nezajímáte o to, co se děje s firmami, které vám dříve prošly rukama. Proč? Vždyť jsou to tak trochu děti, které jste pomohl zachránit.
Právě že to není dítě, je to něco, co koupíte v průběhu času a v nějakém stavu. Většinou je získáte v horším stavu. Je to jiná situace, než když firmu založíte a pipláte ji. Je to jako s autem, snažíte se ho opravit a pak se ziskem prodat. Potom s těmi firmami někdo pracuje dál, ale já nemám ani čas sledovat, co se s tím děje.

HN: Ani u prostějovského Kornolitu, vaší první akvizice, jste se nezajímal, co s ní je?
Tam jsem to trochu sledoval, vím, že přišli španělští investoři. Systematicky jsem se tomu ale nevěnoval.

HN: A co vaše dítě Brno Broker Group, které jste založil v roce 1994 a udělal z něj jednu z nejúspěšnějších makléřských společností?
Jen velmi hrubě. Ode mě to v roce 1999 koupil Jiří Šmejc, dnes z PPF, tehdy ještě z MEF Holdingu. On to pak prodal J&T, která firmu sfúzovala se svou makléřskou skupinou. Víc o tom ale nevím.

HN: Je tahle chladnokrevnost, kdy se za ničím neohlížíte, podle vás klíčem k úspěchu ve světě financí, fúzí a akvizic?
Možná ano. Určitá chladnokrevnost to je. Mě skutečně zajímá jen to, za kolik firmu koupím a za kolik ji prodám.

HN: Zároveň jste se ale jednou přiznal, že propouštění lidí, kterému se obvykle po nástupu do firem nevyhnete, byste sám dělat nemohl a že na to máte manažery. To vypadá, že za tím budou i nějaké emoce, ne jen čísla.
Já jsem hodně emotivní člověk, proto bych to dělat nemohl. Určitě nemám zálibu v propouštění lidí. Nicméně máme určitý typ manažerů, kteří už když do společnosti vstupují, tak vědí, co se děje, co bude třeba. Ví, kam se musí dostat náklady, a mají nějaký úkol, který plní. Za to berou plat a finální bonusy podle toho, jak firmu uzdraví. A někdy se zkrátka musí propouštět.

HN: Jaké měla skupina Jet investment loni výsledky?
Tržby byly za skupinu v roce 2011 zhruba čtyři miliardy, EBITDA (zisk před zdaněním a úroky, pozn. red.) byla 510 milionů.

HN: A výhled?
Pro letošek čekáme spíš stagnaci, možná mírný pokles. Pro rok 2013 a hlavně pro rok 2014 ale čekáme růst. Pokles je zapříčiněný částečně vývojem hospodářství v Evropě a ve světě vůbec. Ve Strojírnách Poldi a PBS Třebíč pak velcí zákazníci zažili pokles a diverzifikovali své dodavatele.

HN: Strojírny Poldi si hodně slibovaly od rozšiřování výroby u jejich hlavního odběratele, finské motorárny z koncernu Agco.
To platí. Finský partner bude otvírat novou velkou halu na výrobu motorů, kde bude produkovat o desítky tisíc víc motorů ročně než dosud. My jsme jeho hlavní dodavatel klikových hřídelí, takže nám zajistí významný růst právě pro rok 2013.

HN: A co expanze na další trhy s kladenskými hřídelemi?
V Poldovce dokonce posilujeme obchodní tým, chceme diverzifikovat portfolio odběratelů, takže oslovujeme širokou škálu zákazníků. Oslovili jsme firmy John Deer, Volvo, MAN… Uvidíme, jak to dopadne, vyjednávání s firmami v automobilovém průmyslu je komplikované tím, že jsou poměrně konzervativní, takže než se k nim dostanete, chvíli to trvá. Proto nepočítáme se získáním nových zákazníků pro letošek, spíš to bude věc příštího a přespříštího roku.

HN: Čím to, že stagnují i První brněnské strojírny Třebíč? Vždyť jejich doménou je energetika…
Právě proto. Třebíčské strojírny skoro všechno vyvážejí a jsou hodně navázané na energetiku, do které investují hlavně státy. A ty teď spíš šetří, takže ubylo zakázek. Nicméně ten pokles, který není větší než deset procent, je jen dočasný, od příštího roku čekáme boom s tím, jak v Německu opouštějí jadernou energii a chystají plynové elektrárny a rekonstruují tepelné zdroje.

HN: A co boom v Česku, třeba při dostavbě Temelína?
Nemáme licenci na dodavatele pro atomové elektrárny. Budeme se ale možná snažit o dodávky komponent, kde ta licence není třeba. Nikdy nejsme hlavní dodavatel, vždy jen subdodavatel pro velké firmy, jako jsou Vítkovice. Doufám, že se subdodávkami pro tyto společnosti uspějeme i v rámci českého trhu, ale základem zůstává export. Našimi hlavními klienty jsou firmy jako Siemens, Alstom, GE nebo nizozemský NEM.

HN: Největší akvizicí, kterou máte, je Kordárna Plus vyrábějící technický textil. Jak té se loni dařilo?Kordárna Plus šla významně nahoru. Loni měla tržby 2,25 miliardy korun, když jsme tam přišli, což bylo před rokem a půl, byla to miliarda a sto milionů. Letos čekáme podobné číslo jako loni. Na začátku příštího roku chceme ale dokončit investici na Slovensku, což je Slovkord – výroba vlastního vlákna. To by nám mělo otevřít dveře k dalším odběratelům, řada firem upřednostňuje, když máte vlastní vlákno.

HN: Nárůst v tržbách o miliardu je hodně velký. Způsobil to návrat Continentalu, který v době, kdy Kordárna Plus spadla do insolvence, odešel?
Vrátil se Continental, což je nejvýznamnější zákazník, ale nárůst jsme zaznamenali u všech odběratelů. Velkou výhodou bylo, že Kordárna prošla v rámci insolvence reorganizací, a když konzervativní klienti viděli, že se něco děje, že se to zlepšuje, vrátili se.

HN: Kordárna byla vaše poslední akvizice, od té doby nic. Naopak se nezdařil prodej PBS Třebíč, nevyšel ani nákup britského konkurenta Strojíren Poldi. Co s těmi firmami vlastně plánujete?
Definitivně jsme se rozhodli, že si necháme PBS, a to minimálně čtyři pět let. Teď hledáme pro třebíčské strojírny nové možnosti růstu, hledáme vhodné akvizice tak, aby se například rozšířilo portfolio výrobků. V Česku ani na Slovensku nic takového není, teď se rozhlížíme v zahraničí – v Německu, v Polsku. Potřebujeme doplnit hlavně energetickou stránku.

HN: Něco už se rýsuje?
Na něčem aktivně pracujeme, nebude to však hotové za dva týdny, ani za měsíc. Ale do půl roku bychom mohli posílit.

HN: Naznačte alespoň, jak velká firma to je.
My už nechceme kupovat fabriky, které mají tržby nižší než miliardu korun, a to platí i o této společnosti, kterou máme vyhlídnutou.

HN: Tolik k rozvoji PBS, co dalšího chystáte?
Co se týče Poldovky, opustili jsme myšlenku akvizice nějakého zahraničního konkurenta a jeho přesídlení do Česka. Spíš budeme růst organicky, posilujeme technologie, investujeme do nových strojů, sháníme nové zákazníky.

HN: A nějaká úplně nová akvizice?
Jsme aktivní, hledáme, zda by nebylo něco vhodného. Třeba i z jiného oboru. Šli bychom do toho, když najdeme něco zajímavého.

HN: Máte nějaký vytipovaný obor, který by vás lákal? Třeba biomedicínu, která je teď v kurzu?
My to oborově nerozlišujeme, je nám to jedno. Výjimkou jsou obory jako stavebnictví, kde musíte hodně spoléhat na veřejné zakázky nebo lobbing, což my neumíme.

HN: Kolik máte vlastně peněz na investice?
Dnes jsme schopni dát z vlastních zdrojů 400 až 500 milionů, to se samozřejmě doplní bankovními úvěry, takže můžeme jít do celkové investice kolem miliardy korun.

HN: Kdysi jste hovořil o tom, že byste rádi rozjeli i nějaký start-up. Platí to ještě?
Tuhle cestu jsme opustili. Pro nás to je moc malé a moc pracné. Ze sta start-upů se chytnou třeba dva, takže pracujete s obrovským rizikem. A mít úspěch na jednom z desítek projektů pro nás není zajímavé.

HN: Vy ale investujete i do nemovitostí, že?
Nejsme developerská firma, ani takové ambice nemáme. Když jsme ale měli nějaké zdroje a neměli jsme zrovna akviziční příležitost, tak jsme hledali prostor, že bychom si zkusili udělat nějaký developerský projekt. Nakoupili jsme pozemky kolem Brna a snažíme se tam něco vybudovat. Teď je ale cítit spíš stagnace, takže to moc netlačíme.

HN: Předpokládám, že by to mohlo být něco ve stylu funkcionalistické kolonie.
Jde o 56 tisíc metrů čtverečních pozemků v Brně-Žebětíně. Chtěli bychom tam vytvořit rezidenční oblast, je to zajímavá část brněnského regionu. Mělo by to vypadat hezky, aby za námi zbylo něco víc než jen sídliště. Měla by to být výstavba rodinných domů, ale v jednotném urbanistickém stylu, takový hi-tech. Jsou to ale zatím jen plány, nemáme ještě vybrané ani architektonické studio. Čekáme, až hypoteční trh půjde nahoru, dřív jak za dva roky to nespustíme.

Umění od Brna až po Berlín

HN: Narážel jsem na funkcionalismus, protože jste známý jako fanoušek tohoto směru v architektuře. Začátkem srpna by se měla znovu otevřít replika slavné funkcionalistické Zemanovy kavárny, kterou jste nechal opravit. kolik jste do toho investoval?
Za koupi i rekonstrukci šlo o sumu na úrovni 50 milionů korun, na budově se prostě podepsal zub času. Ale teď se jí podařilo navrátit prvorepublikový lesk. Zůstane jí gastronomické využití, přesune se sem Restaurant U Kastelána pod vedením šéfkuchaře Michala Götha.

HN: Co se v ní vlastně všechno měnilo?
Mění se název na Pavillon, který odkazuje k původní kavárně, předchůdkyni Zemanovy kavárny od Bohuslava Fuchse, a také k Fuchsovu konceptu budovy jako pavilonu otevřeného do parku. Kromě nutných stavebních úprav a rekonstrukcí jsme do budovy vnesli moderní design, který ovšem s originálem budovy koresponduje, na interiérech spolupracovali přední čeští výtvarníci – designér Daniel Piršč a sklář Josef Divín.

HN: kromě Pavillonu zachraňujete ještě jeden funkcionalistický skvost v brně, Münzovu vilu.
Münzova vila je moje soukromá investice. Je to významná funkcionalistická památka od architekta Ernesta Wiesnera. Do toho projektu jsem vstoupil s tím, že vilu zachráním a zrestauruji ji, podobně jako se toho dočkala vila Tugendhat. Nicméně postupně vyšlo najevo, že byla v hodně špatném stavu, neměla třeba ani základy. Takže na stejném místě vyroste replika.

HN: Plánujete další záchrany slavných domů v Brně?
Finančně jsme ještě pomohli Kavárně Era, což byla první funkcionalistická kavárna v Brně. Ta sice není v našem vlastnictví, ale protože jsme přispěli na rekonstrukci, můžeme tam provozovat restauraci a starat se o dům, který jinak patří restituentům. Moderní architektura je v Brně významná, proto se ji snažíme svým zájmem především o funkcionalismus podpořit. Pokud se tady něco zajímavého objeví, budeme se o to zajímat a zkusíme to i finančně podpořit.

HN: Na kolik vás tedy investice do Zemanovy kavárny, Münzovy vily a kavárny Era vyšly?
Vejde se to do sto padesáti milionů korun.

HN: Letos jste také otevřel svoji galerii s uměním 20. a 21. století. Zůstane jen u brna, nebo byste ji výhledově rozšířil třeba i do Prahy?
Mám svou manažerku galerie, která se snaží naše aktivity rozšířit do zahraničí. V Česku je to jen Brno, ale pokoušíme se spolupracovat s galeriemi ve Vídni a v Berlíně, to je náš směr. Je to takový výměnný obchod – oni vystavují některé naše věci, my zase ty jejich.

HN: A chcete mít i vlastní umělce?
Máme několik favoritů. Máme vytipovaných pár umělců, které bychom rádi exkluzivně zastupovali, ale jednání jsou teprve na začátku. Nicméně rádi bychom měli portfolio umělců, které bychom nejen zastupovali, ale i finančně podporovali.

HN: dá se na umění vydělat?
Já to nedělám, aby mě to živilo, ale když vydělám, budu rád. Hlavně u současného umění je to hodně o štěstí, abyste se trefil do toho, co bude mít komerční úspěch.

HN: Vaše angažmá ve veřejném prostoru trvá nicméně jen krátce, více jste o sobě začal dávat vědět až loni. Co se stalo?
Člověk stárne a snaží se nejen vydělávat peníze, ale i zviditelňovat tak, že třeba podpoří veřejný život. Dospěl jsem k tomu, že bych chtěl otevřít galerii a ukázat lidem umění, které jsem přes deset let sbíral. Že bych chtěl pomoct Brnu, kde jsem se narodil a kde žiju, tím, že podpořím funkcionalistickou architekturu, která je pro město důležitá. To přijde s věkem a s penězi, které máte k dispozici.

HN: Ono je teď moderní, že vystupují různí podnikatelé a mluví o tom, jak je třeba kultivovat dění ve společnosti.
Podle mě je dobře, když podnikatelé vstupují do veřejného života a snaží se třeba zvelebit města, v nichž žijí. Bez nich by to asi nešlo.

HN: V roce 2009 jste poslal dva miliony na účet TOP 09. Zopakujete to?
Nic takového opakovat nebudu. V roce 2009 to bylo spojené s dobou, která si žádala změnu, ta strana se mně líbila a pořád si myslím, že to jsou sofistikovaní lidé. Mentálně jsou na tom nejlépe z celé parlamentní garnitury. Sice nám i oni předvádějí pěkné kousky, ale nevím o nikom, kdo by byl lepší. Zatím.

Faitovy domy v Brně:

Zemanova kavárna
Pro kavárníka Jaroslava Zemana ji v roce 1925 navrhl Bohuslav Fuchs. Stavba byla v roce 1964 stržena, po revoluci na stejném místě vyrostla kopie, tu Fait loni koupil a nechal předělat.

Kavárna Era
Známou kavárnu ve čtvrti Černá Pole navrhl v roce 1927 architekt Josef Kranz. Po revoluci dům získali restituenti, Igor Fait ale sponzoroval přestavbu a provozuje v domě i nynější kavárnu Era.

Münzova vila
Dům pro ředitele České banky Union Eduarda Münze navrhl v roce 1924 Ernst Wiesner; je považován za předchůdce vily Tugendhat. Kvůli špatnému stavu musela být stavba stržena, vyroste místo ní přesná replika.

Sdílet článek na LinkedIn