Jsme zvyklí mít vysoké výnosy

Reportér
13. dubna 2015
Autor: Robert Čásenský

Je to muž, který sice mluví docela tichým hlasem, ale tah na branku má jako málokdo. Už téměř dvacet let se Igor Fait (49) spolu se svými společníky věnuje nákupu, řízení a prodeji firem. Teď se chystá k dalšímu rozmachu, rozjel investiční fond a vyráží za dalšími akvizicemi.
 

Pane Faite, řekněme, že mám teď zrovna volných dvacet milionů korun. Proč bych je měl investovat zrovna s fondy JET?
Měl byste je s námi investovat proto, že máte možnost mluvit s těmi, kteří mohou ty investice přímo ovlivňovat. U zahraničních fondů nejsou čeští klienti až na výjimky schopni zavolat šéfovi fondu, klidně se s ním potkat a pobavit se o filozofii investování. Zadruhé – náš fond bude držet akcie společností, které můžeme přímo řídit. Tudíž při jakékoli změně trendu na trhu daného odvětví dovedeme okamžitě reagovat.

Což by mělo investice lépe ochránit.
Jistě. Když máte peníze ve fondu, který nakupuje akcie na burze, tak při poklesu trhu máte jedinou možnost reakce, ty akcie prodat. Problém je, že to většinou nestihnete, protože informace se k vám dostane až trochu později a akcie už mezitím klesnou. Kdežto my se poklesu trhu můžeme bránit tím, že zatlačíme na pokles nákladů.

Nicméně investovat s vámi nebudu do těch jednotlivých firem, ale do celého fondu.
Ano. Dříve jsme brali investory do jednotlivých projektů. Vyhlédli jsme si společnost a investovali třeba padesát procent a na zbytek sháněli partnera. Teď investoři dají peníze do fondu, který bude vlastnit čtyři firmy hned -a počítám, že tak tři až čtyři firmy dokoupíme. Takže ve fondu bude osm společností, čímž se riziko značně rozloží.

Jaké mohu jako váš investor očekávat zhodnocení?
Zhodnocení bude složeno ze dvou typů výnosů. Minimálně polovina ze společností ve fondu bude vyplácet dividendu ze zisku. Budeme se snažit, aby dividendový výnos na každou společnost byl mezi 12 až 14 procenty. A druhá část výnosu bude tvořena z rozdílu mezi nákupní a prodejní cenou získaných firem. Dohromady, když to sečteme, by měl průměrný výnos fondu činit sedmnáct procent ročně.

Což by bylo pěkné číslo.  
Fondy soukromého kapitálu v průměru dosahovaly ve střední Evropě kolem deseti procent, takže sedmnáct je samozřejmě lepších, ale není to padesát.

Kdybyste někomu sliboval výnos padesát procent, tak vám podle mého nedá nikdo ani korunu, protože by vám nevěřil. 
Ale my jsme zvyklí dosahovat vysokých výnosů. Náš průměrný výnos za dobu historie finanční skupiny je kolem čtyřiceti procent ročně.

PENÍZE BUDEME VOLAT

Uvádíte, že byste chtěli od investorů získat 1,5 miliardy a k tomu přidat ještě stejnou sumu od bank.
Trochu to objasním. Fond se bude skládat ze dvou složek. My tam vkládáme čtyři firmy v hodnotě 1 530 000 000 korun. K tomu chceme vybrat zhruba jeden a půl miliardy hotovosti od investorů. A k této hotovosti můžeme sehnat jeden a půl miliardy bankovního financování. Takže na nové investice budou tři miliardy, ale celkové portfolio včetně bankovního dluhu bude čtyři a půl miliardy.

Máte představu, v jakém časovém horizontu byste chtěli tyhle peníze investovat?  
Buď zainvestujeme těch jeden a půl miliardy do konce roku 2017, což jsme slíbili investorům, nebo si ty peníze nezavoláme. Ten fond funguje na základě tzv. Capital Calls. Noví investoři, kteří přicházejí s hotovostí, od nás koupí půlku fabrik, které tam prodáváme, a druhou půlku včetně té naší si budeme volat postupně, podle toho, jak budeme nacházet vhodné projekty. Může nastat extrém, že do konce roku 2017 nenajdeme žádnou vhodnou investici a už si ty peníze nikdy nezavoláme. Pak by ve fondu byly jen ty čtyři počáteční společnosti. Nebo investujeme část, anebo, v což doufáme, najdeme dost vhodných příležitostí a investujeme celou částku. Myslím, že dva a půl roku do konce roku 2017 je rozumný čas na to, abychom tři až čtyři vhodné projekty našli.

Jak velkou sumu z té jeden a půl miliardy od soukromých investorů už máte napevno domluvenou? A s kým?
Myslím, že tak 1,2 miliardy. Našimi investory jsou buď podnikatelé, nebo lidé, kteří podnikali a své firmy prodali.

Vy osobně vkládáte do fondu vedle firem i hotovost?
Ano, já vkládám firmy i hotovost.

PNEUMATIKY JEDOU

Pro investory budou určitě důležité výsledky vašich dosavadních podniků. Pojďme je probrat. Kordárna Plus, která vyrábí tkaninu pro výrobu pneumatik, loni zvedla tržby i hospodářský výsledek. Pokračuje vzestup i letos?
Kordárna jede výborně. Vrací se nám spousta zákazníků, kteří v insolvenci odešli. Nám letos navíc velmi pomáhá i kurz eura k dolaru. My jsme teď velmi atraktivní dodavatel. Dokonce jsme se dostali do stadia, že vzhledem k tomu, že je obtížné tak rychle nabírat lidi, musíme některé zakázky i odmítat. Takže nabíráme a školíme, abychom dokázali vyhovět.

Takže se dá říci, že kapacita jede na plný výkon?
Kapacita je naplněná a čísla za letošní rok budou dobrá. Kde ještě můžeme přidat, je dceřiná společnost Slovkord, v níž se vyrábí vlákno, ze kterého se pak ta tkanina, tzv. kord, dělá. My ještě hodně vlákna nakupujeme externě. Chceme dosáhnout toho, abychom na sto procent vytížili kapacitu Slovkordu, kde máme z pěti linek ještě dvě a půl volné. A abychom celou tuto produkci vlákna zpracovávali u nás v Kordárně na tkaninu. Pak se můžeme dočkat ještě lepších výsledků.

Co vaše strojírenské firmy? Strojírny Poldi, MSV Metal Studénka a PBS Industry?
Strojírny Poldi trochu poklesly. Dodávají hřídele do motorů zemědělských strojů. A embargo na dovoz potravin do Ruska způsobilo, že evropští zemědělci méně investují do nových strojů, asi o dvacet procent. Naopak MSV Metal velmi pěkně vyrostla, z EBITDA kolem devadesáti milionů v loňském roce na 128 milionů. Podařilo se nám tam i výrazně zvýšit efektivitu. A PBS má stabilní solidní výsledek, jak má mít. (více viz tabulka – pozn. red.)

Viditelnou investicí vaší skupiny v závěru loňského roku byl nákup dřevařské firmy LESS & TIMBER. Firma, která sice skončila v insolvenci, ale z vašich vyjádření vyplývá, že se jí nyní daří dobře.
Daří, i dříve se jí dařilo. Problém byl v tom, že minulý majitel toho hodně nainvestoval, nakoupil novou pilu a elektrárnu a zatížil firmu téměř dvěma miliardami dluhů. Tento typ podnikání má navíc specifický problém, v dřevařství je potíž nakoupit surovinu, tedy dřevo. Protože u nás hodně kupují i rakouské a německé pily a je tu převis poptávky nad nabídkou. Proti tomu se minulý majitel snažil zajistit dlouhodobými kontrakty, kde garantoval cenu. A když pak v krizi přišel pokles poptávky po dřevě ve stavebnictví a s tím spojený pád cen jeho výrobků, byl v pasti a najednou neměl na to, aby splácel dluhy.

Firma samotná ale fungovala.
Fungovala, i v té insolvenci dělala tržby přes miliardu. Má dobré vedení. My bychom chtěli ještě zvýšit vytíženost, přejít ze tří směn na nepřetržitý provoz. A případně k ní přikoupit ještě nějaký podnik, který by mohl na její produkci navazovat. Už nemusíme rychle prodávat Začínal jste jako obchodník s akciemi, v roce 1996 jste BBG prodal a vrhl se na restrukturalizace firem. Byla prvotním impulzem dobrá nabídka za BBG, nebo touha pustit se do řízení firem?
Mě už moc nebavilo dělat zprostředkovatele nákupu a prodeje cenných papírů. A jestli byla ta nabídka výhodná? Asi byla, když jsem to prodal.

Vaším prvním projektem byla firma Kornolit vyrábějící ramínka, knoflíky a další věci. Na té jste si vyzkoušeli, jak úspěšně rozdělit firmu a prodat jednotlivé části?
My jsme jednu část úplně zavřeli, ta byla velmi prodělečná. Zbytek jsme zefektivnili a dvě prodali, každou zvlášť.

Vaší nejziskovější operací v tomto období byl rozprodej Sběrných surovin, kdy jste jednotlivé sběrny prodali provozovatelům. Dá se říci, jaký byl zisk?
Bylo to ve stovkách procent.

A v penězích?
Tak zhruba jedno sto milionů korun.

Viděl jste někdy film Pretty Woman?
Viděl, i když už je to dávno.

Ústřední mužská postava filmu, kterou hraje Richard Gere, je byznysmen, který se živí kupováním, ozdravováním a rozprodejem firem. Nikdy vás k němu nikdo nepřirovnával?
Párkrát jsem se s tím setkal. Ale aby nevznikla mýlka, my firmy zdaleka jen nerozprodáváme. Takových byla menšina.

Je vidět, že jste se časem posunuli od krátkodobých investic k delšímu horizontu. Přišli jste postupně na chuť i dividendovému hospodaření?
Na začátku nám nezbývalo nic jiného než to točit rychle. Já jsem dostal za brokerskou firmu pár desítek milionů. Za to koupíte jednu fabriku. Abyste mohl koupit další, potřebujete peníze. Takže my jsme si tu jednu nemohli nechat a čekat na dividendy. Nám nezbývalo než ji prodat, získat větší balík peněz a jít do dalšího projektu. Dnes je situace jiná, zdrojů máme relativně dost. Navíc otevíráme fond, o kterém jsme se bavili na začátku, a přes něj získáme další hotovost. Takže není důvod tyto zdravé, dividendu poskytující podniky prodávat. Naopak je možné k nim třeba něco rozumného dokoupit.

Počítám ale, že přesto platí, že při skvělé nabídce prodáte.
Samozřejmě.

JSEM HAVLISTA

Je podle vašeho názoru Česká republika jako celek atraktivní zemí pro investice?
Pro mé investice ano. Nedokážu si představit, že bych koupil a řídil něco na druhé straně světa. Chci mít možnost se na řízení firem podílet.

Jezdíte do svých firem často?
Velice často.

Jste člověk, který se zajímá o veřejné dění. Jak hodnotíte současný vývoj politické situace v zemi?
Jsem člověk, který vyrůstal v éře komunismu, a byl jsem ovlivněn ruskou okupací. Takže se divím orientaci části veřejnosti tímhle směrem. Pokud bych to vzal pohledem dozadu, tak se mi líbilo to nadšení po změně režimu. Já jsem a vždycky budu „havlista“. Ale ty vlády, co přišly pak, od Klause přes Zemana po Topolánka, to byla šílenost. V tomhle srovnání ta současná změna, i když jí nefandím, není nijak hrozná. Jsem člověk proevropsky orientovaný, i když nejsem pro měnovou unii. A mám pocit, že evropské spolupráci vláda spíše fandí. A co se týče daňových věcí a podobně, tak uvidíme.

Jak se díváte na propojení politiky a podnikání v jedné osobě, jak ho vidíme u ministra financí?
Nelíbí se mi to. Mohu mu věřit, že jako ministr financí neovlivňuje například tendr Lesů ČR, ale když jeho firma několik tendrů vyhraje, vždycky to vypadá divně. Může to vyhrát po právu, to jistě. Ale buď majitel té firmy nemá být ministr financí, nebo se nemá takových tendrů účastnit, protože to vždycky zavání kolizí zájmů.

Jste znám jako brněnský patriot, milovník funkcionalistické architektury. Do té jste nainvestoval už 150 milionů korun. Máte v tomto směru další plány?
Ještě jeden objekt v Brně se mi líbí, který bych rád koupil a opravil. Ale nebudu říkat který, protože by zdražil. Pro Brno je funkcionalistická architektura skoro jako barokní architektura pro Prahu. Musím ocenit, že se i město v tomhle směru docela stará.

Dalším vaším koníčkem jsou investice do aut. Přibylo ještě něco od McLarenu P1?
Zatím ne, vždyť jsem ho koupil teprve nedávno.

Kam se s takovým autem dá vůbec jezdit?
Já s ním jezdím všude, třeba i na Vysočinu na chalupu. Tam jsou docela pěkné silnice, takže je to zážitek. A ani nemusíte zrovna jezdit jako šílenec.